Červenec 2014

TAG 5 nej věcí

7. července 2014 v 17:49 | Vanilák
Ahoj.
Mám teď v práci pauzu a jelikož mě vůbec neznáte, tak se vám budu pomalu pomocí ''tagů'' představovat. Dnes je tady první tag 5 nejoblíbenějších věcí.

#1 Sluneční brýle
-Velice dlouhou dobu už sbírám sluneční brýle, které celým srdcem miluju. Mám asi 60 brýlí, mám na ně doma poličku, a když se mi jich někdo dotkne, rval bych hlavy.

#2 Béčkové filmy
- Spoustu času trávím díváním se na filmy, které na stránce CSFD.cz mají pod 25%. Je to zábava, měli by jste to zkusit.

#3 Knihy
- Není snad nic, co bych vyměnil za knihu. Knihy jsou dokonalý způsob, jak trávit volný čas.

#4 Instagram
- Nejsem zrovna člověk, který by nějak extra podporoval sociální sítě, ale instagram jsem si totálně zamiloval.

#5 Angličtina
- Můj nejoblíbenější, a také nejpoužívanější jazyk. Jednoduše ten NEJ.

Doufám, že se tady najde alespoň jeden člověk, kterého TAGy zaujmou! Zkuste mi do komentů napsat, jaký tag by jste chtěli příště!
Vanilák

Můj coming out

7. července 2014 v 14:11 | Vanilák
Ahoj. Prohlížel jsem si všechny funkce blogu, projížděl všchny kategorie tady v editoru, a všiml jsem si kolonky ''Téma týdne'', ve které je napsáno 'Coming out'. Je to věc, ke které bych se rád vyjádřil, tak využiji této příležitosti.
Coming out je věc kterou jsem si před pár lety sám prošel. Jsem gay. Každý homosexuál má asi ze svého coming out-u strach, i já to tak měl, ale nakonec to dopadlo lépe, než jsem čekal. První bych vám chtěl povědět o svém coming out před rodiči. S rodičema mám skvělý vztah, až na pár drobných překážek je vše absolutně v pohodě. Už tak v páté třídě jsem si začal uvědomovat, že holky asi nebudou úplně moje parketa, a tak jsem začal pomalu přijímat fakt, že jsem gay. Pro mě to bylo vždy něco speciálního, zjistil jsem, že jsem sám speciální. Bylo to úžasné, protože v té době mě všichni nenáviděli. Byl jsem tlustý šprt, asociální, bez kamarádů. V šesté třídě jsem se rozhodl, že se svěřím rodičům o tom, že jsem gay. Bylo to těžké. Zavolal jsem si je do obýváku, oni si sedli na gauč, já naproti nim na židli. Díval jsem se mámě do očí, srdce mi bušilo, potili se mi ruce. ''Tak'' řekl jsem. ''Proč jsem si vás zavolal. Chtěl bych vám něco říct. Jsem gay.'' Když jsem to ze sebe dostal, šíleně se mi ulevilo. Oba zprva vypadali trochu překvapeně, máma potom vstala, bál jsem se, že odejde, ale ona ke mne přišla, objala mě, dala mi pusu, a řekla mi, že je hrozně ráda, že jim věřím na tolik, že jsem jim to takhle narovinu řekl. Dále mi s tátou řekli, že nezáleží na tom, jakou mám sexualitu, jsem stále člověk, jako všichni ostatní. V tu chvíli jsem se cítil opravdu skvěle. Nikdy jsem se necítil uvolněněji a šťastněji. Bráchovi jsem to šel říct do pokoje. Řekl mi ''Já to věděl.'' a usmál se. S bráchou máme taky supr vztah, je o 2 roky starší, a jsme jako nejlepší kamarádi, věděl jsem, že on to vezme v poho. Ostatním jsem se ještě nechtěl moc chlubit, neviděl jsem důvod, proč bych se měl svěřovat s něčím takovým. Oni za mnou přece taky nikdy nepřišli a neřekli mi - 'Jsem hetero.' Bylo by to taky dost divné. Později jsem zjistil, že v mé třídě byli jen idioti, kteří mě nenáviděli tak či tak, tak jsem jednou, když mě zrovna nadávali do ''buzeranta'' řekl ''A co s tím uděláš? Vadí ti že jsem gay? Nebo cheš abych ti vykouřil?''. Všichni se nějak zarazili, a od toho dne mě přestali nadávat, protože zjistili, že když mi budou říkat něco, co je vlastně pravda, tak to není nadávka. Teda takto jsem to alespoň pochopil já. Svým ostatním kamarádům jsem o své sexualitě řekl o něco později, všichni to přijali naprosto v pohodě. Konečně se nemusím před nkým skrávat. Jsem šťastný.
Vanilák

Vítejte

7. července 2014 v 0:28 | Vanilák

Ahoj. Vítej na mém blogu. Jako každý bloger doufám, že bude můj blog jednou slavný a oblíbený. Ale jak jsem již zmínil, tohle si přeje každý bloger, takže šance, že by se to mohlo povést zrovna mě je tak 1:10000000000. No, to je ale jedno. Já jsem Vanilkový princ, ale budu se podepisovat jako Vanilák. Nechci aby jste věděli, kdo doopravdy jsem, protože vědění hodně omezuje. Takže tady budu za anonymní vanilku. Jinak moje logo je to, co vidíte všude kolem sebe, malý princ na vanilkovém pozadí. (Je to mimochodem má vlastní tvorba, a jsme na ni velmi hrdý. A blog je pořád 'v rekonstrukci', tak se nedivte) Na blogu bych chtěl psát o sobě. Měl by to být můj malý veřejný deníček. Ale jelikož jsem velký milovník módy, hudby a knih, určitě sem přidám i články týkající se těchto témat. Doufám, že si tento článek přečte i někdo jiný než já. A taky doufám, že se vám tu bude líbit. S pozdravem, Vanilák.